Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se Adélka ztratila (a pak zase našla)

3. 4. 2009

Jak se Adélka ztratila

Měla to být obyčejná procházka. Na jednom vodítku Carmino(náš berňák), na dalších dvou minivodítkách krysaříci (Adélka a Bohoušek).
Měla to být procházka relaxační. Zpěv lesního a lučního ptactva se měl ozývat nad vonícími lesy, zelenajícími se lučinami a působit na duši. Procházka měla způsobit celkovou regeneraci organismů (mého a Carminova) a organismíčků (Adélky a Bohouška).
Po přejítí nebezpečného úseku frekventované silnice jsem psíkům dala volno a jala se kochat. Po náročném pracovním dni jsem nasávala přírodu, nechala ji zalepovat rány na duši a posilovat oběhový systém.
Krysaříci si také zvolili svůj specifický oběhový systém, obíhali mě a Carmina v kruzích a důležitě přitom poštěkávali.
Jdeme po polní cestě. Napravo pole s řepkou, nalevo les. Najednou Carmino zastaví a zadívá se do řepky. V dalším okamžiku přímo proti nám vybíhá ohromné (podle Bohouška), vyděšené ( podle Carmina) zvíře. Carmino vybíhá za ním. Já řvu na Carmína a házím po něm vodítko. Bohoušek vybíhá za Carminem a řve na něj, že musí poslouchat paničku a okamžitě se vrátit. Carmíno popoběhne ještě dvacet metrů
a vrací se ke mně. Bohoušek přibíhá Carminovi v patách a vysvětluje mi, že on neběžel za srnou, ale za Carminem. Připínám Carmina na vodítko a volám Bohouška a Adélku. Bob přichází ale Adélka není. Prostě zmizela.
18.00 hod.
- prohledáváme s Carminem a Bobem okruh cca 100 m v řepkovém poli
a v přilehlém lese.
18.30 hod.
- vracíme se domů, jestli se Adélka sama nevrátila. U domu není.
18.45 hod.
- návrat na místo nevysvětlitelného zmizení Adélky.
18.50 hod.
- Carmino chytil Adélčinu stopu a táhne mě řepkovým polem směrem k
rybníčku, okolo kterého občas také chodíme na procházky. Bohoušek
hrdinsky překonává s námi řepkové pole. V některých místech je řepka třikrát vyšší než on. Dezorientaci v poli řeší výskoky nad úroveň záludné
plodiny a rychlým zorientováním, než jej Matička Země přitáhne zpět.
19.00 hod.
- potkáváme milou paní s fenkou špringršpaněla. Carmino zapomíná na
na Adélčinu stopu a věnuje se nové kamarádce. Paní mi pomáhá
prohledávat řepkové pole.
19.30 hod.
- Bohoušek je totálně zmočen a zbahněn, protože začíná poprchat.
Dávám si ho za bundu. Nad polem začínají kroužit dva orli. Nalétávají
na jedno místo na poli. Tam bude určitě Adélka! Řítíme se s paní k
k tomu místu a plašíme orly. Carmino s novou kamarádkou chápou
vážnost situace a nešťastně pobíhají mezi svými paničkami, které běží, v
běhu vyskakují, mávají rukama a vykřikují nesrozumitelné skřeky k nebi.
Adélka stále nikde. Ale orly se nám podařilo znechutit, a tak odlétají bez kořisti.
19.45 hod.
- volám Honzovi (manželovi) do práce. Poděkuji paní se španělkou a
odcházím domů, dát Bohouška do tepla. Tajně doufám, že Adélka přece jen našla cestu a bude u domu čekat. Dům je opuštěný. Nikde nikdo.
Začíná se stmívat. Stále hustěji mrholí.
20.00 hod.
- návrat s Carminem na místo, kde se Adélka ztratila. Přijíždí Honza.
Prohledáváme všichni tři ten nešťastný Hlubocký trojúhelník. Místo, kde
nevysvětlitelně zmizela naše krysařice.
20.45 hod.
- je tma, hustě prší. Všichni jsme zabahnění, Adélka nikde. Odjíždíme
domů. Honza má nápad. Vysadí nás s Carminem u domu a zajede k
k čerpací stanici, koupit velikou baterku-reflektor a vrátíme se zpět
prohledat znovu pole a les.
Zastavuje před domem. Já a Carmino vystupujeme, Honza odjíždí
pro baterku.
Najednou se mi zdá, že se před vraty něco mihlo. Před vraty poskakuje suchá a spokojená Adélka a vítá nás domů. Volám na Honzu, ten, zastavuje auto a v mlaskajících sandálech vystupuje. ,,Podívej se, ona je před domem!" Všichni se vrháme k Adélce. Divím se, že se nás nebojí, protože vypadáme hrozně. Až k pasu od bahna, mokré vlasy, oblečení přilepené na těle. Carmino má půdní-jílovito-písčitou barvu a z konců srsti na náprsence mu odkapávají špinavé kapky vody s hlínou. A Adélka? Suchá, čistá, teploučká. Pod uliční lampou se jí třpytí stříbrná sponka na červených kšírkách. Usmívá se, mává ocáskem a povídá : ,, No vy teda vypadáte. Kde jste tak dlouho byli? Už mám hlad. Jdeme domů?" A poťapkává a poskakuje před vraty.
Kde celou tu dobu byla? Jak je možné, že se dostala domů suchá a jak překonala silnici bez úhony? Jak trefila domů a kudy? Jak je možné, že se tak dobře zorientovala i když jí  bylo teprve 5 měsíců? Na tyhle otázky nám asi nikdy nedá odpověď. Ale lakonicky to vyjádřil Carmino: ,,Adéla je pes se všim všudy, i když skoro není vidět."